Další nástroje

Pro retušování si zaslouží pozornost také další nástroje. K těmto účelům můžete použít například rozmazání, rozostření, rozprašovač, ale i štětec. Poslední dva nástroje jsou vhodné, pokud jsou v obrázku plnější plochy. V některých případech lze použít také zesvětlení a ztmavení obrázku, které se však musí používat s citem.
Krátce si můžeme ukázat využití nástrojů štětec a rozprašovač. Oba nástroje slouží pro kreslení jednou barvou, ovšem liší se v jedné zásadní věci, která se projeví zejména při práci s tabletem (opět). Zatímco rozprašovač má stále stejnou velikost nástroje, ale mění se krytí (u myši podle rychlosti pohybu, u tabletu s přítlakem), u štětce je krytí konstantní, ale mění ve velikost nástroje (maximum je zvolený nástroj).

Výsledek odstraňování nečistoty

Nyní přichází správná doba na praktické tipy. Ve spojení s klonovacím razítkem jich je pouze pár, ale právě o to jsou důležitější. Pokud kdekoliv v kresbě stisknete pravé tlačítko myši (na Macu také Control-tlačítko myši), objeví se dialog pro výběr tvaru štětce. Snadno tak můžete přepínat mezi nástroji a zbytečně se nevyrušovat.
Při retušování také volte nástroje s rozostřenými hranami. Například malé velikosti štětců mají ostré i jemné hrany, přičemž kresba štětcem s ostrou hranou nemusí působit dobře.
Pokud i přes tyto rady nevypadá retušované místo nejlépe, je třeba upravit krytí. Představte si, že máte na papíře kresbu. Pokud namočíte štětec do barvy a přejedete jím kresbu, zůstane za ním plná stopa. Pokud barvu rozředíte (vodou, ředidlem), bude pod stopou prosvítat původní kresba. Čím více barvu rozředíte, tím menší bude krytí. Podobně může fungovat také klonovací razítko. Pokud retušované místo navíc nahradíte z různých míst obrázku, bude výsledek lepší.
Volbu krytí naleznete ve volbách nástroje, kde ji můžete snadno měnit. To není úplně nejrychlejší, proto je výhodné mít ruku na numerické klávesnici, kde můžete mačkat číslice 1 - 9 a 0. Jak možná již chápete, 1 znamená 10% krytí, 9 znamená 90% krytí a 0 plné krytí, tedy 100 %.
Pro práci s klonovacím razítkem je naprosto nedostižný tablet, zejména s přítlakem. Úplně stačí například Wacom Graphire 2, který má sice poměrně malou plochu (velikosti pohlednice), ale slušnou citlivost. Přítlakem se může upravovat například krytí, což je výborné a výrazně to zrychluje práci.

Nástroj

máme vybraný, ještě musíme vybrat směr klonování. Stiskněte klávesu Alt, přičemž ukazatel myši se změní na razítko. Nyní klepněte do obrázku kousek od nečistoty a táhněte až do jejího středu. Lépe to ukáže obrázek, na kterém je křížkem označeno původní místo a střed kružnice znázorňuje místo, kam máte táhnout.

Nyní můžete začít retušovat. Najeďte na černou šmouhu a stiskněte (levé) tlačítko myši. Vidíte, že plocha na místě ukazatele se nahradila stejnou plochou na místě křížku. Pokud budete myší pohybovat (při stisknutém tlačítku) a zakrývat jednotlivé části nečistoty, bude se stejně pohybovat také křížek, tedy místo, odkud se berou zdrojová data.
Při práci doporučujeme postupovat po menších krocích, protože se dá snadno vracet zpět. Většinou stačí jemně ťukat myší a sledovat, jak práce pokračuje.

Zdrojový obrázek

Vezmeme si zdrojový obrázek, který má z našeho pohledu několik drobných nedostatků. Jednak bychom chtěli odstranit některé pihy, které nejsou vždy žádoucí, ale hlavně je na obrázku vidět zašpiněná optika fotoaparátu (na dolním rtu), která se projevila při studiu dalších fotografií. Jak je vidět, i digitální fotografie občas potřebuje vyspravit.
Otevřeme si vzorový obrázek a zvolíme nástroj klonovací razítko. Pokud máte Photoshop 6, v horní části obrazovky, těsně pod menu, se vám zobrazí volby nástroje, kde je také část Stopa:

Zde si musíte vybrat optimální nástroj, přičemž po najetí do kresby byste měli vidět jeho velikost. V našem případě se jako optimální jeví kurzory 5 nebo 9 bodů. Větší slouží na hrubou práci, menší na jemné ladění.

Můžete si to představit jednoduše.

Máte dvě stejné kresby na papíře. Nyní vezmete nůžky a vystřihujete různé tvary z jednoho obrázku (tyto tvary ve Photoshopu zastupují tvary štětců). Výsledné objekty můžete nalepit na druhý obrázek, čímž zakryjete některé jeho nedostatky. Tak můžete vystřihnout malý kousek obrázku tváře a nalepit ho na pihu na obrázku druhém. Podobně funguje také Photoshop, pouze pracuje dynamicky. Při "kreslení" klonovacím nástrojem se pohybuje také místo, odkud se obrázek "kopíruje", přičemž zůstává stejná vzdálenost obou míst.

Razítko

naleznete v panelu nástrojů v prvním sloupci a páté řadě nebo stačí stisknout klávesu S (anglicky Stamp). Poté se ukazatel myši změní na kružnici nebo jiný tvar, který je závislý na vybraném tvaru štětce. Při pokusu o kreslení s tímto nástrojem zjistíte, že to nejde. Photoshop s obvyklou grácií oznámí, že operaci nelze provést, čímž nováčky totálně otráví a odradí. Důvod takového jednání Photoshopu je prostý, a sice že klonovací razítko potřebuje pro svou práci dva body - z jednoho bodu se kopíruje, na druhý bod se nanáší.

Retuše

Pokud chceme v našem seriálu pokračovat dále, musíme si osvětlit alespoň stručné základy práce s "kreativními" nástroji. Mezi ně patří kreslení, tedy volná tvorba, ale zejména retušování. Photoshop není nejvhodnější nástroj pro kreativní práci, ale pro úpravy stávajících fotografií a montáže je naprosto nedostižný.
Za retušovací nástroje bychom mohli považovat všechny nástroje, které mohou sloužit pro lokální úpravy obrazu, ale to bychom se daleko nedostali. Proto je vymezíme trochu úžeji. Hlavním retušovacím nástrojem je klonovací razítko, které někteří považují za vůbec nejlepší nástroj Photoshopu. Razítko slouží ke kopírování části obrazu na nové místo.

Proporciální transformace

docílíme použitím pomocných kláves. Tažením uzlu se stisknutým Alt udáváme přímku, která prochází středem obdélníku a protíná protilehlý uzel - pohybují se tedy dvě strany.

Stiskneme-li k tomu ještě klávesu Shift, zajistíme stoprocentní zachování proporcí, měníme pouze čistou velikost obrázku - pohybují se všechny čtyři strany.

Jiným typem změny měřítka je číselná transformace (Numeric). Nachází se ve stejném menu jako příkaz Scale. Ve vnitřním okně Numeric zadáme pro Scale přesné rozměry - v procentech, pixelech, centimetrech, palcích a potvrdíme. I zde se dá povolit nezachování, resp. zachování proporcí zašktrnutím, nebo odznačením checkboxu Constrain Proportions.

Manipulace objektů

- tedy celých vrstev, nebo jen některých elementů - je ve Photoshopu velmi diskutovaným tématem. Program však nabízí nepřeberné množství různých variant.
Prvním typem transformace je změna měřítka - tedy Scale. Provádí se hned několika možnými způsoby.
Otevřeme si příslušný obrázek ve formátu *.psd a z menu Edit - Transform vybereme příkaz Scale, nebo můžeme přímo ve vrstvě obrázku stisknout klávesovou zkratku Ctrl + T. Po stranách se nám objeví transformační obdélník. Tažením za jeho rohy a postranní uzly měním jeho velikost. Transformaci provádíme buď proporciální, či disproporciální.
Disproporciální transformací rozumíme, že si obrázek neuchová své původní proporce, tudíž se při posouvání uzlů deformuje.

Pomocí Color Fill vyplníme oblast objektu vybranou barvou, hodí se především pro jednobarevné předměty a různé textové efekty. dosáhnout velmi zajímavých výsledků. Pokud k tomu přidáme ještě nějaké ty filtry z menu Filter a dostatek šikovnosti a trpělivosti, stane se pro nás práce s Photoshopem zábavou a nikdy nekončícím dobrodružstvím.

Druhým, celkem frekventovaným efektem,

je Bevel and Emboss. Díky němu můžeme přidávat obrázku jakousi relativní prostorovost
Objevily se nám tu dvě různé skupiny Highlight a Shadow. První z nich definuje nastavení světel, druhá stínů. V poli Style určíme styl úkosu a reliéfu - máme na výběr Outer Bevel (Vnější úkos), Inner Bevel (Vnitřní úkos), Emboss (Reliéf) a Pillow Emboss (Polštářový reliéf).Vnitřní stín pracuje na podobném principu jako vržený stín, ovšem dopadá do vnitřní oblasti objektů.Outer a Inner Glow přidává aktuální vrstvě (objektu v něm) efekt vnější, resp. vnitřní záře.
Můžeme si vybrat, zda chceme záři aplikovat na střed (Center), nebo na hranu (Edge) objektu.

Pole Mode

určuje metodu prolnutí stínu s pozadím – barevný čtverec za ním pak barvu stínu. V poli Opacity nastavujeme procento krytí stínu přes pozadí. Angle udává úhel dopadu stínu – pokud máme přednastavený nějaký globální úhel (viz níže), zaškrtneme checkbox pro použití stejného úhlu u všech vrstev ve veškerých efektech. Distance nastaví vzdálenost stínu od objektu, Blur míru rozostření stínu. Intensity udává intenzitu barvy stínu v procentech.

efekty

Probereme si nyní jednotlivé efekty včetně vlastního nastavení atributů.
Zřejmě nejpoužívanějším vrstevným efektem bude Drop Shadow. Jeho využití v praxi vidíme v mnohých tištěných médiích a ostatních tiskových materiálech. Drop Shadow v podstatě simuluje propouštění světla vrstvou, ve které je umístěn objekt, jenž vrhá stín. V závislosti na nastavení atributů pak ovládáme intenzitu světelného zdroje, tedy tmavost, či světlost stínu, jeho rozostření, vzdálenost a úhel dopadu.

Cesty

V minulém díle jsme si nastínili hlavní funkce cest a jejich využití. nyní se podíváme více do hloubky samotných principů, nastavení a dalších editací.
Cesty samozřejmě neslouží jen k rychlému vyřezávání objektů ze svého pozadí - můžeme jimi kreslit různé tvary, nebo je použít pro mnohé efekty s fotografiemi.
Jak jsme si již prozradili, cesty se tvoří pomocí nástrojů ze skupiny Path Tools. Mohou být uzavřené i otevřené, ale co nevíme - dělí se na hlavní cesty a subcesty. Subcesty jsou vedlejší cesty, které kreslíme do stejného místa jako cestu hlavní, avšak bez přímé spojitosti s ní.

•Klávesou I provedete inverzi masky, takže na ni lze lépe aplikovat různé filtry. Nakonec nezapomeňte provést ještě jednu inverzi.
•Zajímavé efekty způsobují filtry deformující okraje masky, například ze sekce Seskupení.
•Zkuste v rychlé masce provádět různé selekce a vyplňovat je přechody barev.
•Selekcemi můžete jednotlivé části rychlé masky kopírovat.

Stav před aplikací rozostření a po něm

Pokud se přepneme zpět do normálního režimu (klávesou Q), zdánlivě nic se nestane. Selekce bude mít přibližně stejný tvar. Změna je ovšem stále zaznamenaná a projeví se teprve, pokud budeme se selekcí něco dělat. Například můžeme selekci vystřihnout a vložit na bílé pozadí.

Pokud nyní budete provádět libovolné operace (kreslit, mazat, aplikovat filtry aj.), všechny se budou týkat pouze této masky. Pro ukázku opět použijeme naše balóny a využijeme toho, že jeden již máme vybraný. Pokud jsme v rychlé masce, vybereme filtr Gaussovské rozostření (Filtr > Rozostření > Gaussovské), nastavíme Poloměr na 1,5 bodů a necháme aplikovat. Zároveň byste měli vidět, že původně ostré okraje rychlé masky se mění.

Rychlá maska

Konečně se dostáváme k zajímavějším věcem, které lze s kanály dělat. Mezi ně patří rychlé masky a práce s maskami a selekcemi obecně. Předvedeme si to opět na malém příkladu. Otevřeme obrázek s dominantním objektem, který půjde snadno vybrat. Některou z dříve popsaných metod, nebo jejich kombinací, objekt vybereme. Nyní stiskneme kouzelnou klávesu Q. Také můžete klepnout na ikonu rychlé masky, která se nachází v dolní části panelu nástrojů.
První viditelná změna je změna barevnosti nevybraného obrázku. Přes obrázek se natáhne červený závoj, který určuje vybrané části. Druhá změna se projeví na paletce Kanály - přibude nový kanál Rychlá maska, přičemž se označí jako aktivní (známý modrý pruh).