Úschovna selekcí

Dříve se kanály používaly zejména pro tvorbu různých efektů, ale dnes se využívají hlavně jako úschovna selekcí. Často se vám totiž stane, že jednu selekci potřebujete použít vícekrát a navíc v mezičase potřebujete ještě další selekce. Potom stačí selekce vytvořit, uložit jako kanály a nakonec zpět vyvola. Přepneme do palety kanály a klepneme na tlačítko s inverzním kruhem. Okamžitě po tomto kroku se v paletě objeví další kanál s názvem Alfa 1 (nebo Alpha 1 v anglické verzi), který je celý černý s vyběleným tvarem. Tento bílý tvar přesně odpovídá tvaru selekce. Nyní můžeme pokračovat ve vytváření dalších kanálů. Nakonec potřebujeme jednotlivé kanály vyvolat, tedy vytvořit z nich zpátky selekce. To můžeme provést několika způsoby, ale řekneme si pouze dva nejrychlejší a nejefektivnější. Buď můžete klepnout na jméno kanálu při stisknuté klávese Ctrl, nebo můžete kanál uchopit myší a upustit jej na tlačítko kolečka v dolní části palety. Oba příkazy provedou stejnou operaci, takže volba vhodnější metody je pouze na vás.

Do jednotlivých kanálů můžete tak kreslit. Například začernění části obrázku v červeném a modrém kanálu a vybělení v zeleném způsobí zelené čáry. Naopak v barevném režimu CMYK způsobí kreslení černé čáry ve žlutém kanálu žlutou barvu nebo přimíchání této barvy k původnímu barevnému odstínu.

kanál

Když klepnete na jméno určitého kanálu, všechny ostatní se skryjí a zobrazený zůstane pouze jeden konkrétní. Pokud chcete naopak pouze jeden kanál skrýt, klepněte na jeho očičko. Pro zapínání kanálů můžete také použít klávesové zkratky. Například Ctrl+1 zapne červený nebo azurový kanál (podle barevného režimu), Ctrl+' zapne zpět všechny kanály.
Další důležitá věc se týká zvýraznění (modrý pruh přes název kanálu). V základní podobě jsou zvýrazněny všechny kanály, ale zvýraznit můžete libovolnou kombinaci kanálů. Vždy však musí být zvýrazněn minimálně jeden kanál, protože na zvýrazněných kanálech se provádějí úpravy. Můžete například zobrazit všechny kanály, ale kreslit pouze do jednoho nebo pouze na tento jeden aplikovat filtry a efekty.

kanály

O paletce Vrstvy jste se dozvěděli ve třetím dílu seriálu. Vedle ní jsou ve skupině ještě další dvě záložky. Cesty jsme nakousli v šestém dílu, proto nás dnes bude zajímat záložka Kanály. Obsah této záložky se mění podle stavu otevřeného obrázku a obsahuje jednu nebo více položek.
Základní funkcí je zobrazení jednotlivých barevných kanálů. Například u obrázku v režimu RGB obsahuje záložka čtyři kanály - červený (R), zelený (G), modrý (B) a složený kanál RGB. Podobně obrázek v režimu CMYK obsahuje pět kanálů a obrázek ve stupních šedé kanál jeden (složený obrázek je stejný jako jeden kanál). Při standardní podobě je u všech kanálů "očičko", což znamená, že jsou viditelné.

Jak jsme se dozvěděli hned v úvodu, najdeme tu i určitou spojitost s Illustratorem a Corelem - cesty se dají pro tyto vektorové programy samozřejmě exportovat.
Pro práci s cestami používáme dvě ovládací plochy - jednak je to paletka nástrojů (obdobná jako v předchozím díle paletka vrstev), kterou probereme dále, dále pak přímá nabídka z panelu nástrojů.

Kde by byl Photoshop bez cest?

Cesty (Paths) představují dobrý nástroj v podstatě vektorového kreslení, jelikož dovolují vytvářet hladké křivky, které jsou k sobě připojeny jakýmysi uzly (pokud někdo z vás pracuje např. v programu Adobe Illustrator, či CorelDRAW, jistě si na ně vzpomene).
Ve Photoshopu pak dostáváme vskutku komplexní nástroj - cesty se dají převádět na selekce a selekce na cesty, což nám umožňuje jejich další editaci a optimalizaci. Další nespornou výhodou je, že každý dokument formátu *.psd může s sebou nést relativně neomezený počet cest (tedy na rozdíl od selekcí se dají společně s obrázkem uchovat pro příští použití).

Nyní objekt zkopírujte do nové vrstvy (Ctrl+J) a posuňte. Až na výjimky uvidíte, že nový objekt nevypadá dobře. Zobrazte paletu Historie a vraťte se o dva kroky zpět. Nyní budete mít původní selekci a pouze jednu vrstvu.
Dále vyberte příkaz Výběr > Vyhladit (Alt+Ctrl+D), zadejte hodnotu 3 a klepněte na OK. Nyní proveďte stejnou operaci jako dříve, tedy Ctrl+J (vytvoření nové vrstvy) a přesun objektu na jiné místo v dokumentu. I když výsledek zřejmě není ideální, nová scéna působí o něco málo lépe.
Jak tvrdí jedna reklama: neexistují ostré obrysy, jsou jen přechody. Takový přechod jsme právě vytvořili. Zatím jsme o výběru uvažovali jako o jednobitové záležitosti - pixel je vybraný (1) nebo pixel není vybraný (0). Ale ve skutečnosti je to tak, že vybraný pixel má hodnotu 100, nevybraný 0. Mezi tím může být spousta různých hodnot. Ale o tom zase příště.

To je vše?

Selekce nám pomalu přerůstají přes hlavu. Doufám, že byl zatím výklad srozumitelný, protože nyní pojedeme z kopce.
Pokud jste zkusili vybrat nějaký objekt, vyjmou ho a umístit na jiné pozadí (do jiné části obrázku), zřejmě jste narazili na problém, že se kolem objektu objevilo "halo", tedy různě barevné pixely, které působily rušivě. Jak to odstranit, když objekt máme vybraný přesně na svých hranicích?
Zkusíme nejprve úplně jednoduchou věc. Vezmeme objekt na složitějším pozadí a vybereme ho. Pro náš pokus bude stačit označit lasem, nepřesnosti upravíme dalšími selekcemi s klávesou Shift (přidáme části) nebo Alt (odebereme části).

Vytvoření vrstvy

Účelem vytvoření selekce většinou není "zničení" původního obrazu, ale vyjmutí určité části, která bude zakomponovaná jinde (ze záhonu růží uděláte kytici ap.). Proto existují dvě funkce pro vytvoření nové vrstvy z výběru. Ty se již nenalézají v nabídce Výběr, ale Vrstva.
První vyjmete selekci a vytvoříte novou vrstvu, přičemž po vyjmutém objektu zůstane "díra" (opět průhledná nebo v barvě pozadí). Funkci naleznete v nabídce Vrstva > Nová > Vrstva vyjmutím nebo ji vyvoláte klávesovou zkratkou Ctrl+Shift+J.
Pokud nechcete mít v původní vrstvě díru (chcete pouze nakopírovat objekt ve výběru), můžete použít funkci Vrstva kopírováním nebo stisknout Ctrl+J. Kdy se to může hodit? Potřebujete nějaký objekt v obrazu rozmnožit, takže ho vyberete, zkopírujete a umístíte na nové místo.

Posouvání

Opět se nejedná o žádnou objevnou funkci a zřejmě ji nepoužijete příliš často. Pokud máte vytvořený výběr (selekci), můžete ji přesunou do jiné části obrázku. Lze to provést libovolným z nástrojů pro výběr: obdélníkem, elipsou, lasem i hůlkou. Musíte klepnout do vybrané oblasti a táhnout myší na nové místo.
Poté lze výběr vyplnit barvou nebo jenom zesvětlit či ztmavit. Tak můžete vytvářet duchy nebo vodoznaky.
Pokud chcete vybranou část obrazu přemístit, musíte použít nástroj přesun (klávesa V). Práce je stejná jako při přesouvání výběru, pouze použijete jiný nástroj. Vybraná část se z obrazu (vrstvy) vykousne a přemístí jinam. Na jejím místě zůstane průhledná plocha nebo barva pozadí (podle typu vrstvy). Dokud selekci nezrušíte (např. stiskem Ctrl+D), můžete ji libovolně přesouvat. Po jejím zrušení je obraz pevně zakomponován a nejde ho už měnit. Proto se používají spíše jiné metody.

Inverze selekce

Znáte fotografie dobíhajících sportovců, kolem kterých se všechno míhá? Dostali jste perfektně zaostřenou fotografii, na které není sportovec příliš patrný (ztrácí se v davu za ním)? Stačí mírně rozostřit pozadí a vše vypadá mnohem lépe. Na další příklady jistě přijdete sami, protože jich je mnoho.
Protože je většinou jednodušší vybrat objekt než jeho okolí, můžeme to v klidu provést. Poté stačí udělat inverzi selekce příkazem Výběr > Doplněk, nebo ještě lépe, klávesovou zkratkou Ctrl+Shift+I.

Pokud klepneme

do jednoho obrázku nástroje pro přesouvání, můžeme měnit část původního obrázku, která bude zobrazena. Jednotlivé vrstvy totiž mohou obsahovat větší část obrázku, než bude nakonec použita. Nyní ve druhém obrázku vybereme vše (Ctrl+A), ale třetí necháme beze změny. V obou obrázcích provedeme některou úpravovou funkci. Například obrázek zesvětlíme: zvolíme úrovně (Ctrl+L) a prostřední trojúhelníček potáhneme doleva:

Nyní zkuste odznačit výběr a v obou obrázcích se podívat, co se stalo. Po odznačení je nutné obrázkem pohnout, takže vyberte Nástroj přesun a pohněte vrstvou s obrázkem. V druhém obrázku, kde bylo vybráno "vše", se objevila světlá "díra", která kopíruje vybranou oblast. Ve třetím obrázku k ničemu takovému nedošlo: zesvětlení proběhlo na celé vrstvě, i když byla některá část skrytá.

výběr

Rozdíl mezi výběrem celého obrázku a celým obrázkem
V minulém dílu seriálu jsem také říkal, že pokud není vybrána žádná část obrázku, použije se celý obrázek. Tak jaký je tedy rozdíl mezi celým obrázkem a výběrem celého obrázku?
Uděláme malý pokus. Otevřeme libovolný obrázek. Vytvoříme dva nové dokumenty, které budou mít stejné rozměry, ale menší, než měl původní obrázek. Například původní obrázek měl 1024 × 768 pixelů, nové obrázky budou 500 × 500 pixelů. Klepneme do prvního obrázku, vybereme nástroj pro přesouvání (obr) a přetáhneme ho nejprve do druhého a poté i do třetího obrázku. Ve druhém a třetím obrázku vznikly vrstvy (tedy jedna nová vrstva). Původní obrázek nyní můžeme zavřít; už ho nebudeme potřebovat.

V minulém dílu seriálu, který byl věnován základům selekcí, jsme zapomněli na dvě základní klávesové zkratky a tedy dvě funkce, které se používají opravdu velmi často. První slouží pro označení celého obrázku - Select All - a vyvoláte ji klávesovou zkratkou Ctrl+A nebo příkazem Výběr > Vybrat vše. (U počítačů Macintosh je klávesová zkratka Apple-A.)
Druhá se naopak používá pro odznačení selekce. Klávesová zkratka je Ctrl+D a najdete ji v nabídce Výběr > Odznačit. Kromě toho můžete odznačit ještě alternativním způsobem, který je neméně efektivní: klepnete myší do obrázku při vybraném nástroji Obdélníkový výběr.

Závěrem

Dnešní exkurze po selekcích nebyla příliš rozsáhlá a ukázala pouze základní nástroje. Protože selekce jsou při práci ve Photoshopu velice důležité, budeme se jim věnovat i v dalším dílu. V něm si povíme, co všechno lze se selekcemi dělat. Ovšem ani v sedmém dílu selekce tak úplně neopustíme, protože se budeme věnovat alfa-kanálům, které se selekcemi souvisí.

Podobně jako u magické hůlky

můžete volit míru podobnosti, v tomto případě míru neurčitosti. Čím vyšší číslo zadáte, tím větší rozsah barev se vybere (ale můžou se vybrat i barvy, které nechcete). U menšího čísla naopak budete muset vybírat více částí obrázku (přidávat k výběru).
A jsme u našich oblíbených klávesových zkratek. Podobně jako u předchozí kombinace, i zde platí klávesy Shift a Alt. Při stisku Shift se aktivuje přidávání, při stisku Alt naopak odečítání, takže nemusíte používat ikony. Ovšem nejlepší na konec. Na dialogu je nepříjemné, že nevidíte buď obrázek nebo masku. Přepínání tlačítky v dolní části dialogu není moc rychlé a komfortní. Ale při stisknutí klávesy Ctrl se provede rychlé přepnutí mezi obrázkem a maskou, které po uvolnění zmizí.

Druhá možnost výběru

není na panelu nástrojů, ale skrývá se v nabídce. Nabídka se jmenuje příznačně Výběr a najdete v ní spoustu důležitých voleb pro práci s výběry. Nás zajímá zatím pouze jedna položka: Rozsah barev.


Rozsah barev pracuje podobně jako magická hůlka, ale neomezuje se jenom na sousední pixely, ale vybírá ze všech pixelů v obrázku. To je výhodné, pokud máte například červené auto, které chcete přebarvit na zelené, žlutou kabelku na fialovou apod.
Na pravé straně dialogu jsou tři ikony s kapátkem: normální, přičítací a odečítací. Prvním vybíráte rozsah barev, podobně jako u normálního selekčního nástroje. Druhým přičítáte další pixely k selekci, třetím odečítáte. Pracovat můžete přímo v dialogu (klepnutím do čtvercové části) nebo v obrázku, který je pod dialogem (na změnu zvětšení obrázku fungují některé klávesové zkratky a většina příkazů v menu).

Další možnosti

Další dvě možnosti se také používají poměrně často. U některých obrázků jsou naprosto nedostižné, u jiných je potřeba udělat malé úpravy. Klávesová zkratka opět souvisí s anglickým názvem "magic Wand", tedy W.
Po klepnutí do obrázku se vyberou všechny sousední pixely, které splňují podmínku podobnosti (tolerance), což je číslo mezi 0–255. Pokud zadáte v panelu Volby hodnotu 0, vyberou se po klepnutí jenom pixely, které jsou naprosto stejné jako vybraný pixel. Při hodnotě 255 se naopak vyberou všechny pixely v obrázku.

volby

První tlačítko je normální výběr, druhé přičítání, třetí odečítání a čtvrté průsečík
Podobně odečítání se dělá stisknem klávesy Alt. Poté se u ukazatele myši objeví znak "–", který značí odebírání. Pokud chcete při odebírání použít tvar kreslený ze středu, musíte opět klávesu Alt na chvíli uvolnit a poté ji znovu stisknout.
Někteří uživatelé se nechtějí učit klávesové zkratky, protože s programem dělají vždycky jenom chvíli nebo z nějakého jiného důvodu. Ve Photoshopu 6 přibyl panel nástrojů Volby, na kterém jsou ikony pro přičítání a odečítání. Po klepnutí na příslušnou ikonu nemusíte držet klávesu Shift nebo Alt a přičítání nebo odečítání se provede automaticky. Navíc je tam ikona průsečík (poslední v řadě), kterou lze také vyvolat klávesovou zkratkou Alt+Shift. Při dalším výběru ovšem nesmíte zapomenout, že ikona zůstane stále zapnutá (což je oproti klávesovým zkratkám nevýhoda).

Kombinace

Možná vás napadne, že u některých obrázků bude vhodné zkombinovat různé typy výběru. Například hůlkou označit část obrázku a přidat lasem některé další části. A opět jsme u klávesových zkratek, které činí z Photoshopu opravdu profesionální nástroj.
Pokud máte už nějakou část obrázku označenou a chcete k ní přidat další část (libovolným nástrojem), musíte nejprve stisknout klávesu Shift. U ukazatele myši se objeví znak "+", který označuje, že budete přidávat. Nyní stači udělat další výběr, který se přičte k předchozímu. Pokud chcete přidat k nějakému výběru čtvercový výběr, zřejmě zjistíte, že to nejde, protože i když máte stisknutou klávesu Shift, kreslíte stále obdélník. Proto musíte klávesu Shift po začátku kreslení nejpve na chvíli uvolnit a poté stisknout znovu.

laso

Nástroj mnohoúhelníkové laso funguje podobně, akorát nemusíte stále držet tlačítko myši. Každým klepnutím myši určíte rohový bod, které se postupně spojují úsečkami. Pro ukončení je třeba klepnout myší na počáteční bod nebo poklepat kdekoli v obrázku.
Volba magnetické laso je dobrá při obkreslování ohraničených objektů. Prvním klepnutím zadáte počáteční bod cesty. Od té chvíle program hledá rozhraní dvou objektů (tmavá-světlá, červená-modrá aj.) a nabízí vám cestu. Pokud chcete vložit rohový bod (který algoritmus často nepozná), klepněte na něj. Kreslení opět končí klepnutím na počáteční bod nebo poklepáním. V paletě Volby je možné nastavit chování magentického lasa, ale počáteční volby dostatečné. Pokud nejsou, úprava hodnot většinou příliš nepomůže.