Aplikování spojité výplně
Spojitou výplň aplikujete na označený objekt pomocí dialogového okna Jednotná výplň,
které vyvoláte na panelu Nabídka Výplň. V dialogovém okně Jednotná výplň můžete
připravovat barvu mnoha způsoby:
Na první kartě Modely definujete barvu podle různých barevných modelů, jejichž popis
byl uveden výše v textu. Z praktických důvodů je nejlepší pracovat v modelu CMYK, neboť
ten je určen pro komerční tisk. Jeho používáním máte zaručeno, že všechny vybrané barvy
také vytisknete. Naopak v modelu RGB, který je spíše určen pro zobrazování na obrazovce,
může při tisku dojít ke zkreslení barev.
Máte tyto možnosti nastavení a výběru barvy:
Na první kartě Modely vyberte v rozevíracím seznamu vhodný model. Jako výchozí je
z výše uvedených důvodů, tj. kvůli správné tisknutelnosti barev, uveden CMYK.
Vpravo v poli Stará vidíte původní barvu objektu, v políčku Nová vidíte barvu, kterou
právě připravujete.

Aplikování spojité výplně

Spojitou výplň aplikujete na označený objekt pomocí dialogového okna Jednotná výplň,
které vyvoláte na panelu Nabídka Výplň. V dialogovém okně Jednotná výplň můžete
připravovat barvu mnoha způsoby:

Na první kartě Modely definujete barvu podle různých barevných modelů, jejichž popis
byl uveden výše v textu. Z praktických důvodů je nejlepší pracovat v modelu CMYK, neboť
ten je určen pro komerční tisk. Jeho používáním máte zaručeno, že všechny vybrané barvy
také vytisknete. Naopak v modelu RGB, který je spíše určen pro zobrazování na obrazovce,
může při tisku dojít ke zkreslení barev.
Máte tyto možnosti nastavení a výběru barvy:
Na první kartě Modely vyberte v rozevíracím seznamu vhodný model. Jako výchozí je
z výše uvedených důvodů, tj. kvůli správné tisknutelnosti barev, uveden CMYK.
Vpravo v poli Stará vidíte původní barvu objektu, v políčku Nová vidíte barvu, kterou
právě připravujete.
V části Komponenty můžete barvu připravit číselným zadáváním podle modelu. Barvu
můžete též připravit interaktivně myší v barevném prohlížeči barev v levé části tohoto
dialogového okna.
Vzhled prohlížeče barev lze měnit výběrem různých možností klepnutím na tlačítko
Možnosti a dále pak z nabídky Prohlížeče barev.

Model YIQ
YIQ je barevný model, který používá televizní systém NTSC (standard používaný
například v severní Americe). Vzhledem k minimálnímu rozšíření v našich podmínkách jej
nebudeme podrobně rozvádět a odkazujeme čtenáře na nápovědu programu CorelDRAW 11.
Přímé barvy a barevné palety
Další barevné systémy používají poněkud odlišný přístup. Barva zde není definována
jako směs několika barevných složek, ale přesně podle určitého předem definovaného
standardu. Barvy tedy nelze míchat. Vybíráte je podle čísla nebo názvu uvedeného v katalogu
určitého výrobce barviv. Tyto barevné paletové systémy jsou určeny pro docílení maximálně
přesných a špičkových barevných výstupů. Uplatnění najdou při tvorbě např. firemních
značek, logotypů, kde je nutné přesně dodržet odstín barvy.
Jejich použití ovšem může znamenat i určité zvýšení nákladů výsledného tisku, neboť
tyto barvy se tisknou zvlášť a používají se pro ně samostatné tiskové desky.
Nejznámějšími paletovými systémy, které jsou zastoupeny i v CorelDRAW 11 jsou,
Pantone Matching Systém (systém rozšířený a používaný i u nás), Trumatch, Focoltone, Dic,
HKS Colors, SpectralMaster Colors, Toyo Color Finder a řada dalších. Použití těchto barev je
vhodné konzultovat s vaší tiskárnou.

Model HSB

Model HSB (hue/saturation/brightness) je založen na podobném principu, jakým vnímá
barvy lidské oko. Lidské oko jako první vnímá odstín barvy, ten je zde také nejdůležitějším
parametrem. Všechny barvy jsou popsány pomocí tří základních charakteristik:
• H/odstín – měří se jako poloha na standardním barevném kole a vyjadřuje se ve stupních
mezi 0° a 360°. Barevné kolo obsahuje po svém obvodu barvy v pořadí od 0° R (červená)
a pak dále levotočivě ostatní aditivní a subtraktivní barvy v tomto pořadí Y (žlutá), G
(zelená), C (azurová), B (modrá) a M (purpurová).
• S/sytost – je síla nebo čistota barvy. Sytost představuje množství šedi v poměru k odstínu
a měří se v procentech od 0 % (šedá) do 100 % (plně sytá barva). Na barevném kole
stoupá sytost s přiblížením ke kraji barevného kola.
• B/jas – je relativní světlost barvy a měří se obvykle v procentech od 0 % (černá) do 100 %
(bílá).
Model HLS
Model HLS (hue/lightness/saturation) je pouze variantou předchozího modelu HSB, kde
parametr L/lightness určuje intenzitu barvy (světlejší, tmavší), ostatní parametry jsou beze
změny.
Systém Lab
Systém Lab je založen na barevném modelu navrženém roku 1931 mezinárodní komisí
Commission Internationale d’Eclairage (CIE) jako mezinárodní standard pro měření barev. V
roce 1976 byl tento model upřesněn na základě nových poznatků o barvách a nazván CIE
L*a*b. V CorelDRAW 11 a Corel PHOTO-PAINT 11 používáme zkrácený název Lab.
66
Model Lab je navržen tak, aby byl nezávislý na zařízení; to znamená, že vytváří vždy
shodné barvy bez ohledu na zařízení jako je monitor, tiskárna nebo počítač, které použijete k
vytvoření nebo výstupu obrazu. Barvy Lab tvoří tyto komponenty:
• luminance – složka světlosti (L), lze měnit od 0 do 100.
• chromatická složka a – (od zelené do červené), lze měnit od +120 do –120.
• chromatická složka b – (od modré do žluté), lze měnit od +120 do –120.
Režim Lab pravděpodobně použijete v CorelDRAW 11 velmi málo (nebo spíše vůbec),
větší uplatnění najde v Corel PHOTO-PAINT 11, kde jej můžete použít pro práci s obrazy ve
formátu Kodak Photo CD, chcete-li upravovat světlost (jas) a hodnoty barev v obraze
nezávisle. Hodí se i pro přenos obrazů mezi systémy a pro tisk na tiskárnách s interpretem
jazyka PostScript všech úrovní.
Obecně režim Lab používají bitmapové editory pro konverzi barev mezi barevnými
modely RGB a CMYK.

Model CMYK

Model CMYK (cyan/magenta/yellow/black) – Model CMYK je oproti RGB (je popsán
dále v textu) založen na schopnosti tiskových barev vytištěných na papíře absorbovat světlo.
Při dopadu bílého světla na průsvitné tiskové barvy se část spektra absorbuje a část se odráží
zpět do oka.
Teoreticky by mělo složením čisté azurové (C – cyan), purpurové (M – magenta) a žluté
(Y – yellow) tiskařské barvy dojít k absorpci všech barev a měla by vzniknout barva černá.
Aby opravdu vznikla černá, musí se kombinovat s černou tiskařskou barvou (K – black).
(Kombinování těchto tiskových barev pro reprodukci se nazývá tisk čtyřbarevných výtažků.
Subtraktivní (CMY) a aditivní (RGB) barvy tvoří vzájemně tzv. komplementární neboli
doplňkové barvy. Každá dvojice subtraktivních barev vytváří aditivní barvu a naopak.
Aditivní modely
Aditivními modely rozumíme takové kombinace barev, které svým složením vytvářejí
bílou barvu.

Model RGB
Model RGB (red/green/blue) používá tři základní barvy (červenou, zelenou a modrou)
pro reprodukci 16,7 miliónu barev na obrazovce monitoru. Velkou část viditelného spektra
lze reprezentovat směsí červeného, zeleného a modrého (RGB) barevného světla v různých
poměrech a intenzitách. Když se tyto barvy vzájemně překrývají, vytvářejí azurovou,
purpurovou a žlutou.
Protože RGB barvy po složení vytvářejí bílou, nazývají se také aditivní barvy. Sečtením
všech těchto barev vznikne bílá – to znamená, že veškeré světlo se odráží zpět do oka.
Aditivní barvy se používají při osvětlování, pro video a u monitorů. Například váš monitor
vytváří barvy vyzařováním světla červeným, zeleným a modrým luminoforem (podobně jako
barevná televize).
RGB režim přiřazuje každému obrazovému bodu hodnotu intenzity v rozsahu od 0
(černá) do 255 (bílá) pro každou ze tří složek RGB. Když jsou hodnoty všech tří složek
stejné, výsledkem je určitý odstín šedé. Pokud je hodnota všech složek 255, je výsledkem
čistá bílá; když mají všechny složky hodnotu 0, je výsledkem čistá černá barva.